Kytaru pro začátečníka vybírejte podle velikosti, ne podle ceny

Kytara pod stromečkem potěší, ale rozhodne, zda dítě nebo dospělý u hraní vydrží. Tahle volba stojí na třech věcech: správný typ nástroje, velikost, která sedí tělu, a první týdny, ve kterých se nesmí zvrtnout nadšení v zklamání. Postupujeme od základů k detailům, aby radost z hudby netrvala jen přes svátky.

Který typ kytary pro začátek

Klasická kytara má nylonové struny, které jsou měkké k prstům a vhodné pro děti i dospělé začátečníky. Akustická kytara s ocelovými strunami zní jasněji, ale struny bolí víc a krk je užší. Elektrická kytara potřebuje zesilovač a kabely a pro první krůčky je zbytečně složitá.

Pokud nevíte, jakou hudbu budete hrát, vyberte klasickou. Hodí se na lidovky, koledy i jednoduché populární písně. Později lze přejít na jiný typ s již získanými dovednostmi. Hlavní je, aby nástroj ladil a struny nebyly příliš vysoko nad hmatníkem, jinak hraní bolí.

Důležitá je i kvalita zpracování. Zkontrolujte, zda jsou struny nízko nad hmatníkem, zda hmatník nemá ostré okraje pražců a zda kytara drží ladění. Levná, ale špatně seřízená kytara odradí začátečníka mnohem rychleji než jednodušší, ale dobře nastavený nástroj.

Velikost podle věku a výšky

Kytary se vyrábějí ve velikostech, které se označují zlomky. Orientačně: nejmenší čtvrtinová pro děti kolem čtyř až šesti let, poloviční pro šest až devět let, tříčtvrteční pro devět až dvanáct let a celá pro starší a dospělé. Hranice jsou přibližné, rozhoduje délka paží a velikost rukou.

Dítě má pohodlně obejmout tělo kytary a dosáhnout prsty na hmatník bez natahování. Příliš velká kytara dítě otráví, protože hraní bolí. Raději vezměte menší velikost. Na internetu často chybí možnost zkoušení, takže pokud to jde, nástroj před koupí vezměte do ruky. Poraďte se s učitelem hudby.

První týdny: co zvládnout

Začněte správným držením: záda rovná, kytara opřená o nohu, ruka na hmatníku uvolněná. Naučte se naladit struny, nejlépe pomocí ladičky nebo aplikace. Nenaladěná kytara zní falešně a frustruje.

První cíl: dva nebo tři jednoduché akordy, které stačí na desítky písní. Prsty na začátku bolí a vytvoří se na nich mozoly, což je normální, ale přestávky pomáhají. Zahrajte nejdřív pomalu a čistě. Rychlost přijde sama. Pokud se prsty trápí příliš, zkontrolujte, zda nejsou struny příliš vysoko nad hmatníkem.

Doma připravte pohodlné místo: židli bez opěradel po stranách, stojánek na noty a podložku pod nohu, kterou si dítě nastaví podle výšky. Dítě má sedět vzpřímeně a nástroj držet blízko těla.

Učitel, kurz, nebo samouk

Učitel poradí s držením těla a ruky a zabrání špatným návykům, které se těžko odnaučují. Pro děti je vhodný, protože udržuje motivaci a stanovuje cíle. Individuální hodiny nebo malá skupina umožní přizpůsobit tempo.

Samouk si vystačí s videi a zpěvníky, ale potřebuje disciplínu. Kombinace funguje také: pár lekcí pro základy a potom samostatné učení. Ať zvolíte jakoukoli cestu, hrajte písně, které máte rádi. Motivaci udrží líp než cvičení bez cíle.

Dobrým pomocníkem je zpěvník s akordy nebo aplikace s ladičkou a metronomem. Klíčem je pomalé tempo: začněte na poloviční rychlosti a zrychlujte, až když hra jde čistě. Nahrávka vlastní hry odhalí chyby, které při hraní neslyšíte.

Cvičení a koledy na svátky

Pravidelnost je důležitější než délka. Deset až patnáct minut denně přinese víc než dvě hodiny jednou týdně. Nechte kytaru na viditelném místě, třeba v koutě obýváku, aby se sama připomínala.

Vánoce nabízejí dobrý cíl. Jednoduché koledy, například Půjdem spolu do Betléma nebo Narodil se Kristus Pán, mají málo akordů a jdou zahrát i zpívat společně. Zahrát rodině několik koled je motivace, kterou žádný zpěvník nenahradí. Cíl si dejte reálný, třeba jednu píseň do Štědrého dne.

Hra s ostatními a první vystoupení

Společné hraní motivuje víc než samotné cvičení. Zahrajte si s rodinou u stromečku, připojte se ke zpěvu koled nebo doprovoďte dítěti známou písničku. Hraní s ostatními naučí držet rytmus a sledovat se, což samotné cvičení nenabídne.

První vystoupení nemusí být velké. Stačí zahrát babičce jednu píseň nebo natočit krátké video pro příbuzné. Chyby jsou součást učení a shovívavé publikum je nejlepší škola. Později zvažte školní soubor, kroužek nebo komunitní kapelu.

Péče o nástroj

Kytara špatně snáší prudké změny teploty a vlhkosti. Nenechávejte ji v blízkosti topení, na slunci ani v autě v mrazu. Uložte ji do pouzdra nebo na stojan. Při přenosu z mrazu do tepla nechte nástroj chvíli v pouzdru aklimatizovat.

Struny po čase ztrácejí zvuk a ladění, vyměňujte je zhruba několikrát ročně podle množství hraní. Hmatník a tělo otírejte suchým hadříkem. Při větších potížích, jako je prasklina nebo vychýlený krk, nechte nástroj posoudit kytarovým mistrem, neopravujte ho sami.

Zdroje

• Základní umělecké školy při obcích
• Ministerstvo kultury ČR
• Návody výrobců hudebních nástrojů