Jak nacvičit s dítětem cestu do školy? Třikrát spolu, pak samostatně

Cestu do školy nacvičujte nejméně třikrát společně, než dítě půjde samo. Při první cestě ukazujte trasu, při druhé se dítě ujímá vedení a při třetí jen sledujete z odstupu. Nejde o rychlost, ale o jistotu na přechodech, u křižovatek a v situacích, které rodič nečeká. Postup níže pomůže připravit prvňáka tak, aby cestu zvládl bezpečně a s radostí.

Krok 1: Vyberte nejbezpečnější trasu

Nejkratší trasa není vždy nejbezpečnější. Preferujte cesty s chodníky, semafory a přechody. Vyhněte se frekventovaným křižovatkám a úsekům bez chodníku.

Projděte trasu sami před nacvičováním. Všímejte si výhledu, parkujících aut a stavenišť. Pozor na místa, kde se mění provoz.

Vyberte jednu stálou trasu a držte se jí. Dítě se tak vyzná. Alternativu si nechte pro výjimky.

Krok 2: Projděte trasu společně

První cesta je výkladová. Ukazujte místa, kde zastavit, kde se rozhlédnout a kde čekat. Hovořte o tom, co vidíte.

Při druhé cestě dítě vede. Vy jdete o krok za ním a nic neříkáte, pokud nehrozí nebezpečí. Po cestě se ho ptejte, co udělá dál.

Třetí cestu absolvujte v čase, kdy dítě půjde do školy. Provoz je v jiných hodinách jiný. Vyzkoušíte reálnou situaci.

Krok 3: Nacvičte přecházení

Přechod je nejrizikovější místo. Naučte dítě zastavit, rozhlédnout se vlevo, vpravo a znovu vlevo. Teprve pak jít.

Vysvětlete, že auto se nemusí zastavit, i když svítí zelená. Řidiči mohou chybovat. Dítě se musí přesvědčit očima.

Procvičujte i přecházení bez přechodu. Dítě musí vědět, že je to nebezpečnější. Zvolte klidnou ulici a nacvičujte spolu.

Krok 4: Probere nebezpečné situace

Povídejte si o cizích lidech. Dítě ví, že s nikým cizím nikam nejde a nepřijímá nabídky svezení. Pokud se něco děje, má volat nebo jít do obchodu.

Řekněte, co dělat při ztrátě směru nebo zraněné noze. Naučte ho vaše telefonní číslo nebo mu ho napište na kartičku. Určete místa, kde najde pomoc.

Připomeňte, že se nesmí zastavovat na hraní. Cesta má svůj cíl. Hrát se může až na hřišti.

Krok 5: První samostatná cesta

Domluvte si, že dítě půjde samo na část trasy. Vy pak čekáte na konci. Postupně prodlužujte.

Při první samostatné cestě jděte tajně za ním v dostatečné vzdálenosti. Sledujte, jak se chová. Pokud je vše v pořádku, můžete jít samo.

Po cestě mu zavolejte nebo ať vám napíše, že dorazil. Je to jistota pro vás i pro něj. Nemusí to být stálé.

Krok 6: Zhodnoťte a upravte

Po prvních týdnech se zeptejte, co se dítěti líbilo a co ne. Zjistěte, zda se necítí nejistě. Pak pravidla upravte.

Každé dítě dozrává jinak. Některé zvládne cestu dřív, jiné později. Neporovnávejte.

Pokud je trasa příliš nebezpečná, zvažte doprovod nebo sdružování s ostatními dětmi. Dohodněte se s dalšími rodiči. Společná chůze je bezpečnější i příjemnější.

Můj tip: Doporučila bych vymyslet s dítětem tři „body jistoty“ na trase, třeba roh pekárny, přechod a branku do školy. Dítě si je zapamatuje a ví, že mezi nimi je cesta bezpečná. Při nejistotě se vrátí k nejbližšímu bodu.

Zdroje

• Besip, Ministerstvo dopravy ČR
• Policie České republiky