Musí dítě dojíst všechno z talíře? Ne, ale pravidla pomáhají

Dítě nemusí dojíst všechno z talíře a nucení k tomu většinou škodí víc než pomáhá. Rodič rozhoduje, co a kdy se bude jíst, dítě rozhoduje, kolik toho sní. Díky tomu se učí vnímat sytost a nevzniká z jídla bitva. Jak to dělat prakticky? Odpovědi najdete v šesti otázkách, které rodiče u stolu řeší nejčastěji, od porcí po odměny.

Proč nám nedojedený talíř tolik vadí?

Mnoho dospělých vyrostlo s pravidlem, že se jídlo nevyhazuje a dojídat se musí. Cítíme proto z nedojedeného talíře vinu. Je to pochopitelné, jenže dítě tím nepochopí hodnotu jídla, jen tlak.

Další důvod je strach, že dítě nedostane dost živin. Zdravé dítě si ale obvykle vezme, co potřebuje, v průběhu několika dnů. Jeden den hodně, druhý málo je normální.

Zbytky nemusí skončit v koši. Dítěti nandávejte menší porci a případně dokládejte. Rodiče sníží plýtvání a dítě se naučí, že může požádat o další.

Co říká pocit sytosti u dítěte?

Malé děti mají přirozený pocit sytosti, který lze nucením přehlušit. Když je přemlouváme „ještě jednu lžičku“, učí se ignorovat signály těla. Do budoucna to může ztížit vztah k jídlu.

Znamení sytosti se mění s věkem. Miminko otáčí hlavu a zavírá pusu, batole odstrčí talíř nebo se začne vrtět. Starší dítě řekne, že už nechce.

Respektujte tato znamení, pokud je dítě jinak zdravé a přibývá. Pokud však odmítá jídlo dlouhodobě a hubne, nejde o rozmar, ale o důvod k lékaři.

Kdo rozhoduje o čem?

Osvědčené je dělení rolí. Rodič určuje, co se podává, kdy a kde, dítě rozhoduje, zda bude jíst a kolik. Tím se oba vyhnou přetahování.

V praxi to znamená pravidelné časy jídel a svačin, bez neustálého mlsání mezi nimi. Na stůl dáváte běžná jídla a aspoň jednu věc, kterou dítě rádo jí. Vařit zvlášť pro každého nemusíte.

Nepřepínejte zpátky do nátlaku, když se jídlo nedaří. Odmítnuté jídlo nabízejte opakovaně a bez komentáře. Dítě si často zvykne až po několika setkáních.

A co sladké po jídle jako odměna?

Dezert jako odměna za dojedení učí dítě, že zdravé jídlo je trest a sladkost výhra. Stáváte se tak jeho zdrojem vydírání. Lepší je dezert pojmout jako běžnou součást jídla nebo ho vynechat.

Vyzkoušejte ovoce k jídlu jako samozřejmost. Sladkost nepodávejte jen těm, kdo snědli všechno. Dítě tak nebude jídlo hodnotit.

Občasný dort na oslavě nebo zmrzlina na výletě jsou v pořádku. Rozhodující je celkový režim, ne jedna sladkost. Klid rodičů tady pomáhá víc než přísnost.

Jak velké porce nandávat?

Začněte malou porcí, o které víte, že ji dítě zvládne. Přidat může kdykoli. Přeplněný talíř odrazuje a dítě ho vzdá hned na začátku.

Dětský žaludek je malý. Hrubou představou je velikost dětské pěsti, ale bere se jako orientační. Více pomůže sledování, jak dítě reaguje.

Svačiny a mléčné nápoje před obědem ovlivní chuť k jídlu. Pokud dítě obědvá špatně, zkontrolujte, co jedlo hodinu předtím. Delší odstup často vyřeší celý problém.

Kdy se zbystřit a poradit se s lékařem

Pediatra kontaktujte, pokud dítě dlouhodobě jí velmi málo, nepřibývá na váze, ztrácí energii nebo má opakované zvracení či bolesti břicha. Také když vylučuje celé skupiny potravin nebo jí jen několik druhů. Posoudí růst podle růstových křivek.

Pozornost zasluhuje také náhlý rozdíl v chování u jídla. Například dítě, které dosud jedlo dobře, najednou odmítá všechno. Může jít o nemoc, zoubky nebo stres ve školce.

Pokud rodinná atmosféra u jídla vede ke křiku a pláči, vyhledejte radu. Pediatr nebo dětský psycholog pomohou nastavit klidnější systém. Nečekejte, až se problém zakoření.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Česká pediatrická společnost ČLS JEP