Kolik hraček dítě skutečně potřebuje?

Dětský pokoj plný krabic a přesto věta „nudím se“. Kolik hraček dítě potřebuje, nejde vyjádřit jedním číslem. Důležitější než počet je, zda má na výběr dost různých druhů a zda se mu v nich dobře orientuje. Pomůže vám pár otázek, které rodiče kladou nejčastěji.

Existuje ideální počet?

Pevný počet nikdo spolehlivě neurčil. Pozorování ukazují, že děti si často hrají déle, když mají kolem sebe méně věcí, protože se lépe soustředí. Nadbytek hraček bývá spíš rušivý, dítě přeskakuje od jedné k druhé a žádná ho nevtáhne.

Zkuste si to prakticky: z pokoje odneste polovinu hraček a sledujte, jak dlouho dítě u jedné vydrží. Nejde o trest, ale o zkoušku, co ho opravdu baví.

Co by mělo být vždycky po ruce?

Dobrý základ tvoří několik druhů: něco na stavění, něco na předstíranou hru, něco na tvoření a něco na pohyb. Kostky, panenka nebo auto, papír s pastelkami a míč pokryjí většinu potřeb. Cenou ani značkou nic nezískáte.

Hračky, které umožní více způsobů hry, se vyplatí víc. Z kostek postavíte věž, garáž i obchod, kdežto hračka, která umí jen jednu věc, omrzí rychle.

Jak hračky střídat?

Rotace funguje jednoduše. Část hraček uložte do krabice mimo dosah dítěte a po dvou až třech týdnech je vyměňte za jiné. Znovu objevená hračka potěší, jako by byla nová.

V pokoji nechte jen to, co se vejde do polic na úrovni dětských očí. Dítě se samo obslouží a také samo uklízí, protože každá věc má své místo. Krabice na hromadu bez třídění naopak hračky pohřbívají.

Co s dárky od příbuzných?

Před Vánocemi a narozeninami můžete rodině napsat, co se hodí. Přání typu „zážitek, kniha nebo stavebnice“ pomáhá a nikoho neurazí. Nechtěné dárky nemusíte všechny ihned vybalit, část uložte do rotace.

Starší děti zapojte do třídění: vybrané hračky můžou darovat dál. Učí se tak, že věci mají hodnotu, i když je už nepoužívají.

Můj tip: Doporučila bych jednou za měsíc odnést jednu krabici na „hračkovou dovolenou“. Když dítě po týdnu nezeptá, co v ní je, můžete ji předat dál. Cokoli, na co se ptá, vrátíte do hry.

Zdroje

• Česká obchodní inspekce
• Státní zdravotní ústav